Náš životní styl je v moderním a rychlém věku 21. století poněkud pošlapán. Šlapeme po něm ale sami. Často slyšíte, jak za to mohou technologie, vědci, humanitní obory, ale přitom to je všechno jenom o lidech. Vždycky za všechno mohl člověk. Nikdy z nebe nespadla atomovka tak nějak sama, stejně tak na nikoho jen tak nespadl meč nebo kopí. Vždycky to byli lidé. A stejně to platí i v našich moderních soukromých životech. Často říkáme, že nám práce nedovoluje vydechnout, šéf nedovoluje vydechnout, nikdo nikdy nedovolil nikomu vydechnout. Musíme makat, makat, dřít se. Děti chtějí nové hračky, manželka chce nové šaty, všichni něco chceme. Ale už je jedno, že se tak nějak v tom celém procesu nestačíte ani nadechnout.

Často to vyústí v nepříjemné situace

Přepracování, stres a neustálá honba za penězi mohou dovést člověka na to nejhlubší dno. V tom jsou bezdomovci a lidé nepracující tak volní, nemusejí se starat o uzávěrky a o další spoustu věcí, které se tak nějak těmto lidem vyhnou. O kolik je jejich život sice chudší, ale za to svobodnější. Jsme svazováni časem a našimi vlastními možnostmi. Někdy by si lidé zasloužili jenom pár chvil odpočinku, namísto tučných prémií. Protože byť můžete vydělávat spoustu peněz, za peníze si zdravé mentální zdraví určitě nekoupíte. Je to takové trochu prokletí. Honíme se za penězi a přitom se tak trochu ztrácíme sami sobě i okolí.

Zkuste si říct jednoduchou větu

To nejhorší, co se vám může stát, je to, že skončíte v práci kvůli nedodržení času a zůstanete někde v továrně. Samozřejmě jsou profese jako advokáti či soudci, kteří si musí nějaké ty deadlines hlídat, ale všechno se dá dělat mírněji. Pokud nebude mít advokát deset milionů případů měsíčně, možná by se mohl i věnovat svým dětem. Pokud chcete miliony korun na účtu, pravděpodobně musíte mít milionové pracovní výsledky. Ale stojí to vůbec za to? K čemu vám jsou peníze, pokud si je nebudeme moci ani užít?