Ve dvacátém prvním století se s internetem setkáte téměř všude. Je s ním propojeno mnoho služeb, ať už jde o komunikaci, byrokracii, nebo také správu financí. Lze tedy s jeho pomocí zařídit vše, co je potřeba. Rozhodně mnoha lidem usnadnil život. Internet však neoplývá pouze službami, díky kterým se život stává jednodušším a jednodušším, ale dá se zde mimo jiné nalézt obsah, který nás také dokáže pobavit.

Rozhodně není žádnou náhodou, že noviny dnes čte už málo kdo. Internet se stal především zdrojem informací. Na rozdíl od novin, které jsme si většinou museli chodit denně kupovat do stánku, internet se dá použít téměř kdekoli a není tedy nutnost chodit každý den na specifické místo, abychom se dozvěděli nejnovější trendy anebo informace ze světa. Dá se tudíž říci, že internet je dominantní sférou tohoto století. Zní to všechno úžasně, že ano?

Nicméně, někdo internet může považovat za smlouvu s ďáblem. A může být na správné stopě. S tou vší jednoduchostí, kterou nám internet nabízí, ale přichází jistá rizika. Jak se obsah internetu každým dnem zvětšuje, mnoho lidí si ve své zvědavosti řekne, že je čas jej konzumovat ve větším množství. Stává se tak z něj závislost. Někteří by jej mohli označit i jako novodobou drogu. Každý z nás jistě pravidelně zahlédl člověka, který se nesoustředí na nic jiného než na své zařízení. Bohužel to začíná pronikat i do sociálního aspektu našich životů.

Občas, když se rozhodneme jít s kamarády „pokecat na jedno“, všímáme si u vedlejšího stolu mladého páru, který se pět minut baví, jak kdo měl dobrý den. Poté oba vytáhnou svá mobilní zařízení a nečinně do něj hledí a sem tam začnou psát nějakou zprávu. Jako kdyby si lidé prostřednictvím internetu ve skutečném životě stavěli jakousi bublinu, která je izoluje od ostatních. Je mnohem lehčí si psát s lidmi přes internet než se zpovídat svým nejbližším. Pro internet by však měla platit stejná věc, jako pro většinu věcí v životě – všeho s mírou.